 |
| |
|
Na Poříčí 30, Praha 1 - budova B, 3.patro, kancelář 315 Telefon: +420 607 930 833 |
Vyjádření klientů
Za sebe mohu napsat, že už první sezení mne velmi pozitivne překvapilo a taky tak naladilo. Byla jsem dříve u jiného terapeuta, ale měla jsem pocit, že ho moje problémy vlastně nezajímají a i když jsem chtěla hypnózu, tak ji pořád odkládal a mě to přislo, že tam chodím zbytečne. U paní Vetešníkové to je uplně jiné. Nejen, že se mi opravdu věnuje a tak se společne snažíme dobrat jádra mých problémů, ale i je opravdu řešíme. Do hypnózy mne uvedla hned na prvním sezení a hned jsme začali hledat původ potíží. Už mám za sebou pár sezení a opravdu cítím změnu k lepšímu, jak se postupně zbavuju svého břemene. Mám mezi jednotlivými návštěvami odstup měsíc a vím proč. To co se se mnou dělo v hypnóze, jak jsem odpovídala na otázky, obrazy které se mi objevovali před očima, to si vše pamatuji. A díky tomu se mi daří něco o sobě samé pochopit v širsím měřítku. Nahlédnout na problém i z jiného úhlu, poznat a pochopit proč, vnímat souvislosti a provázanost. Během doby mezi terapiemi se mi tak otevře spousta věcí, které jsem před tím vůbec nevnímala a třeba se mi ukáže kde je ještě něco v nepořádku. Mohu pak na dalším sezení na to poukázat, co cítím, abychom se na to společně mohli podívat a zaměřit. V každém případě, z hypnózy odchazím vždy jakoby o něco lehčí, veselá a plná energie a vždycky se moc teším na tu další. Hlavní je, že se ta práce, kterou na sezení uděláme, za dva nebo tři dny nevytratí. To se mi stalo jinde a tak jsem pořád jakoby začínala znova a znova. Skoro jsem ztratila naději, že se to někdy spraví. S paní Vetešníkovou dělám jen kroky dopředu a postupně se zbavuju toho co mě trápí. Prostě když se měníte, tak to cítíte.
Veronika z Prahy 2007
Dobry den,
pisi Vam jen proto, ze mam ze sebe samotne velkou radost a Vy na tom mate velkou zasluhu a proto, ze jak mam tu radost, tak se chci o ni podelit. Proste ten pocit, ze Vam to musim napsat byl tak silny, ze by to neslo nechat byt.A proc mam vlastne tu radost? Protoze jsem se pred chvili vratila z bazenu. Ano, je to tak. Dokazala jsem uplne v klidu a v pohode jet s bratrem do bazenu. Vubec jsem necitila zadne obavy, strach ani stud. Urcite je v tom i prace knihy Sila zameru, kterou jste mi doporucila. V patek jsem byla v palaci knih na Vaclavaku a tam jsem si ji koupila. Nejdriv to bylo tak, ze jsem se ptala sama sebe jestli ji vubec potrebuju, ale pak kdyz jsem tam kupovala jine knihy, tak jsem nejak s uplnou samozrejmosti a i s dobrym pocitem tu knihu koupila. A dobre jsem udelala. Proste jsem ji mela koupit. Kdyz jsem cetla, zacala se mi ukazovat spousta souvislosti. Hlavne treba to o znamenich ktere dostavame, protoze ja se snazim si znameni vsimat a prijit na to co mi zdeluji.Krasne to bylo videt na poslednich vikendovych udalostech. Sedela jsem v sobotu v kresle a prala jsem si jit si zaplavat. To muzu s tim kotnikem delat. Pak mi psal bratr, ze plavat pojedou v nedeli. Myslela jsem ze bych vzala i tu kamaradku, ale ta mi to odmitla vlastne z uplne stejneho duvodu, ze ktereho ja nesla minule. Mela strach a stud. Cimz mi ukazala, ze odrazi jen moje pocity. Tak jsem to nechala a jakobych vedela, ze mi bratr napise druhy den. A taky ze jo. Napsal jestli bychom nesli jen mi dva. To byla vyzva.
A ja protoze jsem fakt chtela jit a posilena terapii a tou knihou jsem tak zformulovala a ucinila svuj prvni zamer. Zamer znel "Oznamuji zamer koupat se v bazenu s mym bratrem, byt uplne v klidu, radovat se a videt jen mile a hodne lidi." A presne tak to bylo. Kdyz jsme tam jeli, vubec jsem nemela strach. Krasne jsme si zaplavali. Nebylo tam moc lidi a vsichni vcetne me byli uplne v pohode. Dokonce jsem se dokazala zcela normalne zeptat jedne pani ve sprchach jestli je moznost si u bazenu odlozit tasku, protoze jsem tu poprve.
A jak je mi ted? Moc prijemne, krasne, lehce ale taky uplne normalne. Myslela jsem, ze treba budu citit nejaky silny pocit vitezstvi sama nad sebou, ale necitim vitezstvi, i kdyz to svym zpusobem tak je. Citim uvolneni, lehkost a spokojenost. Spokojenost sama se sebou a radost ze sebe i z ostatnich. Ano, protoze jsem neco ve svem mysleni a konani zmenila.
Takze se mejte moc krasne, dekuji Vam za pomoc jenz mi davate a tesim se na pristi sezeni.
P.S. Pokud byste chtela dat na internet i tento muj mail, mate muj souhlas.
Veronika 2008
Milá Jano,
když přemýšlím, jak bych nejlíp řekla, v čem mi hypnóza pomohla, tak mě napadá, že mě postrčila v životě správným směrem. Najednou se mi nečekaně ukázalo, co chci dělat a co mi do té doby chybělo, jenže jsem to nevěděla, protože to bylo někde ve mně ukryté hluboko pod vším ostatním. Bylo pro mě zajímavé, že mi hypnóza nepřipadala nijak záhadná či tajemná, jak jsem si to předtím představovala. Stav v hypnóze byl pro mě hodně blízký pocitu uvolnění a relaxace, tak jak jsme to zkoušeli třeba na cvičení jógy, nebo byl podobný tomu, když ležím večer v posteli a usínám. Vnímala jsem jen hlas a to, co mě napadalo. A taky je pro mě důležité, že všechno, co mi přišlo do hlavy během hypnózy, tak už mi v té hlavě zůstalo! Prostě se to tam nějak zapsalo. Myslím, že když porovnám sebe před rokem a půl, kdy jsem o hypnoterapii ještě nic nevěděla, a nyní, tak jsem teď klidnější, nemám tolik vnitřních obav. A jsem víc „sama sebou“. Moc děkuju za sebe i celou naši rodinuP. 2007
Ahoj Jani,
moc Tě zdravím a chtěla jsem se s Tebou podělit o radost, kterou mám ode dne terapie. Pomohla jsi mi zbavit se strachu, děkuji Tobě. Je to velmi zajímavé a každý den něco nového objevuji. Mohu se na vše dívat svobodně, pomalu se ze mně klube někdo jiný a vše je nové. Pozorovat svět beze strachu je naplnující a štastné. Objevují se mi různé situace a mám na sobě ještě spousty práce, vím a těším se na další sezení.
S pozdravem Romana :)
Přišla jsem k tobě s tím že jsem se bála jezdit autem přestože jsem už měla několik let řidičák. Můj strach řídit mě bránil v používání auta které bylo k dispozici. Chtěla jsem se tohoto strachu zbavit a proto jsem tě vyhledala a ty jsi mě tohoto strachu zbavila. Po několika sezeních u Tebe se všechno změnilo. Jezdím v klidu, bez stresu a obav, jak to zvládnu a silnice mi už nepřipadá jako nebezpečná džungle. Už jen vzpomínám na to, jak strašně jsem se bála řídit auto a jak mi připadalo nemožné se toho strachu zbavit. Uvědomila jsem si, že se na jízdu dokonce těším a chvíle za volantem si užívám. Ještě jednou děkuju.
Jitka V. Praha 2008
Chtěla bych ti poděkovat za poslední sezení u tebe a říct ti, že od té doby jsem si vůbec nevzpomněla na problém se svým bratrem, který mě trápil posledních ¾ roku. Uvědomila jsem si to teprve včera. Když se nad tím vším zamyslím dnes, tak mě to nechá úplně v klidu.
Super dobrá a profesionální práce ;-))
Tisícero díků J.S.B. 7. června 2008